Princip energetických komunit je jednoduchý – obec, její obyvatelé a místní podnikatelé se dohodnou na vybudování vlastního zdroje energie. Spoluvlastníci zdroje jsou pak zároveň odběrateli vyrobené energie a případné přebytky prodávají buď do běžné sítě, nebo ostatním občanům či institucím obce a blízkého okolí.
Pokud lidé investují do lokálních výroben energie, peníze se jim mohou následně vrátit ve formě nižších výdajů za elektřinu. Výnosy z vyrobené energie mohou navíc podpořit rozvoj obce, potažmo celého regionu. Investované peníze totiž zůstávají v lokální ekonomice.
Energetické komunity navíc umožní lépe využít přebytky energie. Fotovoltaické panely na škole, která o prázdninách nemá téměř žádnou spotřebu, mohou předat energii městskému úřadu, který ji potřebuje zase v pracovní době. A panely na bytových domech, jejichž energie je méně potřeba během dopoledne, zase mohou zásobovat energií třeba blízké zdravotní středisko nebo školu. Při tom všem navíc ušetří za poplatky, které je potřeba platit distribučním společnostem za dodávky energie.
Energetické komunity fungují nejen v zemích jako Rakousko, Belgie nebo Německo, ale od roku 2019 například v Litvě. Zde zákon stanovuje pro jejich rozvoj i pravidlo, podle kterého jsou obce povinny aktivně vyhledávat volné pozemky využitelné pro komunitní energetiku na svých katastrálních územích a svá zjištění pro občany zveřejnit.
V roce 2022 stále nemáme v Česku zákon, který by fungování komunitní energetiky umožňoval, přestože je to požadavek ze strany EU. Příslušné ministerstvo na něm pracuje, v účinnost ale nevstoupí dříve než v roce 2023. Přesné podmínky fungování energetických komunit tak bude možné stanovit až poté.
Obce na Opavsku chtějí obnovitelné zdroje energie. Kvůli rostoucím cenám plynu a elektřiny založilo zhruba dvacet z nich novou energetickou skupinu EnerKom. Do roku 2030 chtějí instalovat šedesát megawatt výkonu, to je pro představu dvanáct tisíc malých střešních elektráren. Součástí komunity jsou také větrné elektrárny nebo bioplynové stanice.